Neslyšící s nadějí 
 |
 |
 |
|---|
Warning: Undefined array key "co" in /data/web/virtuals/49956/virtual/www/index.php on line 381
Warning: Undefined array key "co" in /data/web/virtuals/49956/virtual/www/index.php on line 396
Strasbourg patří do Francie anebo Evropskému státu?
Na podzim letošního roku jsem navštívil Evropský parlament ve Štrasburku, kdy jsem koukal z autobusu blížícího se bezpečnostním zónám, nacházejících se v úplně prázdných domcích okolo budovy umístěné ve vzdálených polích, ale ještě jsem neviděl čápy. Čápi jsou opravdu užiteční na polích, po čtyřiceti letech se vrací hodně čápů do tamního regionu.
Prostor Evropského parlamentu ve Štrasburku je jen několik kilometrů od Německa, konkrétně v Alsasku, s patrným historickým vlivem gotické kultury a architektury. V tomto dni jsem vevnitř obcházel parlament po šest hodin, než jsem vyrazil na prohlídku historického centra Štrasburku. Sledoval jsem spolu s doprovodem plenární zasedání, seděl na balkoně a viděl dvě neslyšící europoslance. Jeden asistent mě doprovodil přímo do kanceláře paní europoslankyně Helgy Stevens, jejíž kancelář je skoro poloprázdná. O chvíli později přišla paní europoslankyně za mnou, záhy jsem jí potřásl rukou. Europoslankyně se mne ptala: Proč Česko odmítlo migrační kvóty. Odpověděl jsem jí na to, že máme asi více důvodů, ale nejsem Evropským politikem. Vím o tom osobně, že všechno ohledně globalizační migrační politiky bylo opozděno a stalo se těžkou byrokracií a nedá se vytvářet si o této problematice iluze. proto někteří europoslanci z Česka si trochu smutně povzdechnou. Například u pana Zahradila a pana Kellera jsem viděl v jejich očích zklamání. Europoslanec Keller za sociální demokraty je sociologem, napsal dílo s názvem Evropské rozpory ve světle migrace, klade si za otázku, jakými můžeme příchozí oslovit výrazy: migrant nebo uprchlík nebo azylant. Už jen sama terminologie výrazů na migrační otázky je problematická. Paní europoslankyně Helga Stevens vyjádřila souhlasu s migračními kvótami a rozdělení uprchlíků mezi státy, ale zároveň se zvýšením bezpečnostních opatření.
Dotknu se jen dvou věci letošního setkání ? rozvojové politiky v oblasti zdravotně postižených a také sociální politiky týkající se zdravotně postižených. V rámci Evropské strategie pro zdravotně postižené na období 2010-2020 se EU zavázala k prozkoumání "přínosu přijetí regulačních opatření k zajištění dostupnosti výrobků a služeb". Sama zmínila, že tato směrnice je dlouhodobě udržitelná a v souvislosti s Úmluvou o právech pro osoby se zdravotním postižením provedla posouzení dopadů, ale každý stát musí prozkoumat legislativní opatření vždy na pětileté období. Také si říkala, že strategie ohledně zdravotně postižených musí rychleji vyvíjet požadavky na přístupnost. Naše sociální politika patří pod vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením prostřednictvím největší organizace Národní rady zdravotně postižených ČR. V ČR je snaha prosadit legislativu pro sociální zabezpečení na jednotlivých resortech, kdyby se pro lidská práva týkající se zdravotně postižených vytvořil ?zastřešující paragraf? po vzoru USA nebo Velké Británie, určitě by to bylo lehké prosadit. Druhá oblast rozvojové politiky v oblasti zdravotně postižených je v Evropské unii podpořena pomocí více projektů globální rozvojové politiky, než v rámci rozvojové spolupráce. Debata proto byla se slabším tématem o rozvojové politice. Souhlasil jsem s panem europoslancem Zahradilem za ODS, že na financování EU má dobré rezervy balíčků pro vnější spolupráci, při současné byrokracii byly dražší výdaje, než kdyby byly dary či projekty organizovány například v Afrických zemích nebo jinde. Dále jsem mluvil o prezentaci EU v jiných zemích s vysokými výdaji na zbytečné projekty, například jako paní diplomatka Hybášková v Namibii. Diskuse byla hodně propojena s tématem migrace. Vzpomínal jsem na setkání s panem Babišem, který je toho názoru, že EU nemá hranice z Lisabonu až po Vilnius, proto je potřeba kontrol v každém státě, ale nemluvil o kulturním kontinuu, o kterém vím, že nenastane žádná idylka národů. Nechci, aby se v budoucí EU vrátila podoba historie z Caesarových časů.
Během odpoledního setkání s europoslancem Teličkou jsem se dozvěděl, že si sám nedovede představit stát se neslyšícím politikem v EU. Říkal, že když vstoupil opět do Evropského parlamentu před čtyřmi lety a viděl paní europoslankyni Helgu Stevens, zaslouží si politickou roli a ocenění jejího reprezentativního chování. Sám obdivuje kdokoli postiženého, který e může stát politikem. Mluvili jsme o situaci hnutí ANO.
Po šesti hodinách jsem poprvé odcházel s doprovodem celého organizačního týmu výpravy, poté vstoupil do tramvaje, ve které byl chaos díky dětí různých národů. Zeptal jsem se mladé stážistky z Ostravské univerzity pracující krátkodobě v EU, jak se cítí ohledně měnící se civilizační populace v Evropě. Odpověděla mi, že se narodila v demokratickém století a je fajn žít v Evropské zemi, ovšem je také důležité zvýšit vnitrostátní bezpečnost. Vzpomínal jsem na odkaz Kohla a Mitteranda držících v rukou vizi současné Evropské unie, která je velkou integrovanou civilizační společností.
Foto: zleva Lupoměský spolu s europoslankyní Helgou Stevens z Belgie
Foto: zleva europoslanec a místopředseda Evropského parlamentu Telička a Lupoměský před rozloučením
Foto: V katedrále Notre Dame jsem zvolil pomalejší tempo a koukal na takzvané strašidlo podobné katedrále v Kolíně nad Rýnem. Ve městě je patrný silný gotický vliv Německa.
Foto: V restauraci postavené v 15.století jsme večeřeli společně s europoslancem Kellerem.
Jídlo bylo podobné německé kuchyní s vepřovým a velmi dobrým vínem.
Foto: Krátká prohlídka Heidelbergského hradu v Německu.
Výhled od hradu na starý most připomínajícího Karlův most, na kterém se nachází svatý Jan Nepomucký. Odjezd směr domů.
Prostor Evropského parlamentu ve Štrasburku je jen několik kilometrů od Německa, konkrétně v Alsasku, s patrným historickým vlivem gotické kultury a architektury. V tomto dni jsem vevnitř obcházel parlament po šest hodin, než jsem vyrazil na prohlídku historického centra Štrasburku. Sledoval jsem spolu s doprovodem plenární zasedání, seděl na balkoně a viděl dvě neslyšící europoslance. Jeden asistent mě doprovodil přímo do kanceláře paní europoslankyně Helgy Stevens, jejíž kancelář je skoro poloprázdná. O chvíli později přišla paní europoslankyně za mnou, záhy jsem jí potřásl rukou. Europoslankyně se mne ptala: Proč Česko odmítlo migrační kvóty. Odpověděl jsem jí na to, že máme asi více důvodů, ale nejsem Evropským politikem. Vím o tom osobně, že všechno ohledně globalizační migrační politiky bylo opozděno a stalo se těžkou byrokracií a nedá se vytvářet si o této problematice iluze. proto někteří europoslanci z Česka si trochu smutně povzdechnou. Například u pana Zahradila a pana Kellera jsem viděl v jejich očích zklamání. Europoslanec Keller za sociální demokraty je sociologem, napsal dílo s názvem Evropské rozpory ve světle migrace, klade si za otázku, jakými můžeme příchozí oslovit výrazy: migrant nebo uprchlík nebo azylant. Už jen sama terminologie výrazů na migrační otázky je problematická. Paní europoslankyně Helga Stevens vyjádřila souhlasu s migračními kvótami a rozdělení uprchlíků mezi státy, ale zároveň se zvýšením bezpečnostních opatření.
Dotknu se jen dvou věci letošního setkání ? rozvojové politiky v oblasti zdravotně postižených a také sociální politiky týkající se zdravotně postižených. V rámci Evropské strategie pro zdravotně postižené na období 2010-2020 se EU zavázala k prozkoumání "přínosu přijetí regulačních opatření k zajištění dostupnosti výrobků a služeb". Sama zmínila, že tato směrnice je dlouhodobě udržitelná a v souvislosti s Úmluvou o právech pro osoby se zdravotním postižením provedla posouzení dopadů, ale každý stát musí prozkoumat legislativní opatření vždy na pětileté období. Také si říkala, že strategie ohledně zdravotně postižených musí rychleji vyvíjet požadavky na přístupnost. Naše sociální politika patří pod vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením prostřednictvím největší organizace Národní rady zdravotně postižených ČR. V ČR je snaha prosadit legislativu pro sociální zabezpečení na jednotlivých resortech, kdyby se pro lidská práva týkající se zdravotně postižených vytvořil ?zastřešující paragraf? po vzoru USA nebo Velké Británie, určitě by to bylo lehké prosadit. Druhá oblast rozvojové politiky v oblasti zdravotně postižených je v Evropské unii podpořena pomocí více projektů globální rozvojové politiky, než v rámci rozvojové spolupráce. Debata proto byla se slabším tématem o rozvojové politice. Souhlasil jsem s panem europoslancem Zahradilem za ODS, že na financování EU má dobré rezervy balíčků pro vnější spolupráci, při současné byrokracii byly dražší výdaje, než kdyby byly dary či projekty organizovány například v Afrických zemích nebo jinde. Dále jsem mluvil o prezentaci EU v jiných zemích s vysokými výdaji na zbytečné projekty, například jako paní diplomatka Hybášková v Namibii. Diskuse byla hodně propojena s tématem migrace. Vzpomínal jsem na setkání s panem Babišem, který je toho názoru, že EU nemá hranice z Lisabonu až po Vilnius, proto je potřeba kontrol v každém státě, ale nemluvil o kulturním kontinuu, o kterém vím, že nenastane žádná idylka národů. Nechci, aby se v budoucí EU vrátila podoba historie z Caesarových časů.
Během odpoledního setkání s europoslancem Teličkou jsem se dozvěděl, že si sám nedovede představit stát se neslyšícím politikem v EU. Říkal, že když vstoupil opět do Evropského parlamentu před čtyřmi lety a viděl paní europoslankyni Helgu Stevens, zaslouží si politickou roli a ocenění jejího reprezentativního chování. Sám obdivuje kdokoli postiženého, který e může stát politikem. Mluvili jsme o situaci hnutí ANO.
Po šesti hodinách jsem poprvé odcházel s doprovodem celého organizačního týmu výpravy, poté vstoupil do tramvaje, ve které byl chaos díky dětí různých národů. Zeptal jsem se mladé stážistky z Ostravské univerzity pracující krátkodobě v EU, jak se cítí ohledně měnící se civilizační populace v Evropě. Odpověděla mi, že se narodila v demokratickém století a je fajn žít v Evropské zemi, ovšem je také důležité zvýšit vnitrostátní bezpečnost. Vzpomínal jsem na odkaz Kohla a Mitteranda držících v rukou vizi současné Evropské unie, která je velkou integrovanou civilizační společností.
Foto: zleva Lupoměský spolu s europoslankyní Helgou Stevens z Belgie
Foto: zleva europoslanec a místopředseda Evropského parlamentu Telička a Lupoměský před rozloučením
Foto: V katedrále Notre Dame jsem zvolil pomalejší tempo a koukal na takzvané strašidlo podobné katedrále v Kolíně nad Rýnem. Ve městě je patrný silný gotický vliv Německa.
Foto: V restauraci postavené v 15.století jsme večeřeli společně s europoslancem Kellerem.
Jídlo bylo podobné německé kuchyní s vepřovým a velmi dobrým vínem.
Foto: Krátká prohlídka Heidelbergského hradu v Německu.
Výhled od hradu na starý most připomínajícího Karlův most, na kterém se nachází svatý Jan Nepomucký. Odjezd směr domů.