Neslyšící s nadějí 
 |
 |
 |
|---|
Warning: Undefined array key "co" in /data/web/virtuals/49956/virtual/www/index.php on line 381
Warning: Undefined array key "co" in /data/web/virtuals/49956/virtual/www/index.php on line 396
Projev Lupoměského Romana na pátečním semináři v rámci Fóra neslyšících 2014
Vážený pane diplomate Bondy, vážený pane řediteli Brožo, dámy a pánové a milí vzácní (švédští a gruzínští diplomaté) a hosté,
Je mi nyní velkým potěšením okusit klasickou atmosféru ducha Informačního centra OSN v Praze a proto jsem rád, že mohu dnes při příležitosti konání tohoto semináře poděkovat Vám, pane Brožo, za Vaši podporu jeho pořádání. Tento seminář je v rámci našich akcí v minulých letech již několikátý zde na půdě Informačního centra OSN v Praze. Význam dnešního semináře spočívá hlavně v účasti neslyšících odborníků ze zahraničí, kteří se s námi podělí o zkušenosti s pomocí neslyšícím dětem v rozvojových zemích i lidem v geograficky odlišných zemích dle sociálních i vzdělávacích podmínek. Pro nás je to výzva, kterou jsme obdrželi v Praze poprvé, čehož si nejen cením, ale mám z ní také radost.
Svůj projev zaměřím na dvě hlavní témata. Jednak budu mluvit obecně o problematice nejen sluchově postižených, ale také zdravotně postižených vůbec s přihlédnutím k Rozvojovým cílům tisíciletí, které byly stanoveny do konce roku 2015, a k důležitosti přeměny rozvojových cílů. Jak uvedl pan profesor Lant Pritchett, zabývající se mezinárodním rozvojem a dřívější socio-ekonom Světové banky ve své nedávné přednášce, jeden americký dolar denně skutečně chudobu neřeší. Rozvojové cíle tisíciletí sám kritizoval, přes jejich úspěchy. Například sám jsem se setkal s podobnou situací v praxi, pokud jde o chudobu v Kosovu či Moldavsku, kde jsem byl pracovně a navíc jsem navštívil Moldavsko potřetí za sebou, tak jsem měl možnost sledovat, jak se vyvíjí ekonomická situace, zejména HDP. Večeřel jsem se zástupci Moldavské nevládní organizace neslyšících a zaplatil jsem oběma za večeři kolem deseti evropských eur, což je dvojnásobná cena oproti normálu v tamních podmínkách. Sám neslyšící Moldavan upřímně říkal, že vydělává 120 eur měsíčně, ale nemůže si dovolit pozvat do restaurace návštěvu či rodiče na oslavu. Jaký má smysl cíl pro odstranění chudoby, která je definována jako příjem alespoň několika centů amerického dolaru na den? Toto opatření vypadá průhledně, ale ve skutečnosti není zcela přesně definováno. Ke zvýšení příjmu dochází u velmi úzké skupiny lidí, spíše střední třídy, ale neslyšící občan v této zemi trpí největší chudobou ? například nemá žádné sociální či zdravotní výhody, na něž je někdo zvyklý. Jeden neslyšící z Kosova mi přes tři hodiny vyprávěl svůj příběh z válečných dob, kdy strávil tři měsíce v uprchlickém táboře v Turecku, kde byl takový nedostatek vody, že po celou dobu měl možnost si umýt jen ruce a hlavu, ale nemohl se vykoupat. V okolí tábora nebyla žádná řeka ani jezero, trpěli tam suchem. Dnes se cítí zase chudý, chudší než v minulosti, kdy bylo Kosovo autonomií v bývalé Jugoslávii. Ale chudoba mu nevadí, díky bohu hlavně, že žije a cítí se v bezpečí.
Nechci utíkat od tématu, a tak se vrátím k Rozvojovým cílům tisíciletí, a to cíle vzdělávání, konkrétně rozvoji vzdělávání neslyšících. Vím, že toto téma není přesně definované, jde o to, najít vhodný způsob pomoci osobám se sluchovým postižením. Rozvojové cíle tisíciletí používají určitou terminologii přizpůsobenou sluchově postiženým, ale není toho mnoho. Před mnoha lety, ve 2. polovině 20. století, působil významný a dovzdělávání sluchově postižených velmi důležitý člověk, který se jmenoval Andrew Jackson Foster. Byl to první černošský neslyšící, , jež vystudoval americkou univerzitu. Pak se vrátil do milované Afriky, kde založil první školu pro neslyšící na africkém kontinentu, na níž působil jako učitel a misionář mezi neslyšícími, jako byl on sám. Tato škola dodnes v Africe existuje, pod heslem ?Pomoc?. Jak prohlásil nový ředitel z ČRA, je lepší lidi naučit ryby chytat, než je rybami krmit. Z mého pohledu je to v pořádku, ale sám vím, jak je důležité mít vlastní zkušenosti s problematikou sluchově postižených. Bohužel ani skutečná pomoc příjemcům pomoci, kteří dostávají dary, nové vybavení či nové prostory pro vzdělávání dostatečně neřeší problematiku vzdělávání, pokud koordinátoři nejsou odborníky. Skutečná pomoc odborníky vyžaduje, například vedle mě jsou neslyšící přítomni. Pro vlastní rozvoj jsou důležitá systémová i strategická pro zajištění základní pomoci.
Ohledně dosažení udržitelného rozvoje bych Vám i všem hostům rád prozradil, že včera jsme se společně sešli u kulatého stolu a probírali možnost vzniku pracovní skupiny pro rozvojovou spolupráci zaměřenou na neslyšící. Vyzval jsem k vytvoření pracovní skupiny pro rozvojovou spolupráci a pomoc neslyšícím po roce 2015, tedy v post-MDGs době, ideálně spadající pod Evropskou unii neslyšících či Evropskou konfederaci pro NNO pro rozvoj a spolupráci. Debata mezi třemi nevládními organizacemi z Evropské unie neslyšících a asociací neslyšících ještě nebyla ukončena a bude pokračovat v příštím roce.
Naše organizace je sice menší, ve skutečnosti však má plno práce s lobbingem u státní správy týkající se Zahraniční rozvojové spolupráce a dalších příbuzných sektorů. Zabýváme se předáváním našich tzv. transformačních zkušeností, na jejichž základě by různé instituce měly přijmout výzvy či memoranda o různých tématech v oblasti sluchově postižených a jejich potřeb, dle prioritních zemí. Kdyby to bylo možné, tak bychom navrhovali na rozvojovém principu v budoucnu spojit existující českou pomoc pro úzkou spolupráci v oblasti pomoci sluchově postiženým.
Závěrem bych rád zmínil dvě připomínky; Zaprvé, že mému projevu jako přehledu událostí, které se týkají průřezových témat, které by nestačila ani mně alokovaná hodina, a proto jsem kvůli omezení časovým limitem nešel u jednotlivých témat do hloubky. Samozřejmě, že nepřestaneme a budeme pokračovat v práci se státními institucemi i s nevládními organizacemi neslyšících v zahraničí. Zadruhé mi dovolte, pane diplomate Bondy, abych Vám poděkoval za projekt získaný v letošním roce, v rámci kterého budeme koordinovat dvoudenní akci, a to velmi důležitou výzvu k partnerům ohledně udržitelného rozvoje po skončení Rozvojových cílů tisíciletí v roce 2015.
Děkuji za pozornost.
Roman Lupoměský
Je mi nyní velkým potěšením okusit klasickou atmosféru ducha Informačního centra OSN v Praze a proto jsem rád, že mohu dnes při příležitosti konání tohoto semináře poděkovat Vám, pane Brožo, za Vaši podporu jeho pořádání. Tento seminář je v rámci našich akcí v minulých letech již několikátý zde na půdě Informačního centra OSN v Praze. Význam dnešního semináře spočívá hlavně v účasti neslyšících odborníků ze zahraničí, kteří se s námi podělí o zkušenosti s pomocí neslyšícím dětem v rozvojových zemích i lidem v geograficky odlišných zemích dle sociálních i vzdělávacích podmínek. Pro nás je to výzva, kterou jsme obdrželi v Praze poprvé, čehož si nejen cením, ale mám z ní také radost.
Svůj projev zaměřím na dvě hlavní témata. Jednak budu mluvit obecně o problematice nejen sluchově postižených, ale také zdravotně postižených vůbec s přihlédnutím k Rozvojovým cílům tisíciletí, které byly stanoveny do konce roku 2015, a k důležitosti přeměny rozvojových cílů. Jak uvedl pan profesor Lant Pritchett, zabývající se mezinárodním rozvojem a dřívější socio-ekonom Světové banky ve své nedávné přednášce, jeden americký dolar denně skutečně chudobu neřeší. Rozvojové cíle tisíciletí sám kritizoval, přes jejich úspěchy. Například sám jsem se setkal s podobnou situací v praxi, pokud jde o chudobu v Kosovu či Moldavsku, kde jsem byl pracovně a navíc jsem navštívil Moldavsko potřetí za sebou, tak jsem měl možnost sledovat, jak se vyvíjí ekonomická situace, zejména HDP. Večeřel jsem se zástupci Moldavské nevládní organizace neslyšících a zaplatil jsem oběma za večeři kolem deseti evropských eur, což je dvojnásobná cena oproti normálu v tamních podmínkách. Sám neslyšící Moldavan upřímně říkal, že vydělává 120 eur měsíčně, ale nemůže si dovolit pozvat do restaurace návštěvu či rodiče na oslavu. Jaký má smysl cíl pro odstranění chudoby, která je definována jako příjem alespoň několika centů amerického dolaru na den? Toto opatření vypadá průhledně, ale ve skutečnosti není zcela přesně definováno. Ke zvýšení příjmu dochází u velmi úzké skupiny lidí, spíše střední třídy, ale neslyšící občan v této zemi trpí největší chudobou ? například nemá žádné sociální či zdravotní výhody, na něž je někdo zvyklý. Jeden neslyšící z Kosova mi přes tři hodiny vyprávěl svůj příběh z válečných dob, kdy strávil tři měsíce v uprchlickém táboře v Turecku, kde byl takový nedostatek vody, že po celou dobu měl možnost si umýt jen ruce a hlavu, ale nemohl se vykoupat. V okolí tábora nebyla žádná řeka ani jezero, trpěli tam suchem. Dnes se cítí zase chudý, chudší než v minulosti, kdy bylo Kosovo autonomií v bývalé Jugoslávii. Ale chudoba mu nevadí, díky bohu hlavně, že žije a cítí se v bezpečí.
Nechci utíkat od tématu, a tak se vrátím k Rozvojovým cílům tisíciletí, a to cíle vzdělávání, konkrétně rozvoji vzdělávání neslyšících. Vím, že toto téma není přesně definované, jde o to, najít vhodný způsob pomoci osobám se sluchovým postižením. Rozvojové cíle tisíciletí používají určitou terminologii přizpůsobenou sluchově postiženým, ale není toho mnoho. Před mnoha lety, ve 2. polovině 20. století, působil významný a dovzdělávání sluchově postižených velmi důležitý člověk, který se jmenoval Andrew Jackson Foster. Byl to první černošský neslyšící, , jež vystudoval americkou univerzitu. Pak se vrátil do milované Afriky, kde založil první školu pro neslyšící na africkém kontinentu, na níž působil jako učitel a misionář mezi neslyšícími, jako byl on sám. Tato škola dodnes v Africe existuje, pod heslem ?Pomoc?. Jak prohlásil nový ředitel z ČRA, je lepší lidi naučit ryby chytat, než je rybami krmit. Z mého pohledu je to v pořádku, ale sám vím, jak je důležité mít vlastní zkušenosti s problematikou sluchově postižených. Bohužel ani skutečná pomoc příjemcům pomoci, kteří dostávají dary, nové vybavení či nové prostory pro vzdělávání dostatečně neřeší problematiku vzdělávání, pokud koordinátoři nejsou odborníky. Skutečná pomoc odborníky vyžaduje, například vedle mě jsou neslyšící přítomni. Pro vlastní rozvoj jsou důležitá systémová i strategická pro zajištění základní pomoci.
Ohledně dosažení udržitelného rozvoje bych Vám i všem hostům rád prozradil, že včera jsme se společně sešli u kulatého stolu a probírali možnost vzniku pracovní skupiny pro rozvojovou spolupráci zaměřenou na neslyšící. Vyzval jsem k vytvoření pracovní skupiny pro rozvojovou spolupráci a pomoc neslyšícím po roce 2015, tedy v post-MDGs době, ideálně spadající pod Evropskou unii neslyšících či Evropskou konfederaci pro NNO pro rozvoj a spolupráci. Debata mezi třemi nevládními organizacemi z Evropské unie neslyšících a asociací neslyšících ještě nebyla ukončena a bude pokračovat v příštím roce.
Naše organizace je sice menší, ve skutečnosti však má plno práce s lobbingem u státní správy týkající se Zahraniční rozvojové spolupráce a dalších příbuzných sektorů. Zabýváme se předáváním našich tzv. transformačních zkušeností, na jejichž základě by různé instituce měly přijmout výzvy či memoranda o různých tématech v oblasti sluchově postižených a jejich potřeb, dle prioritních zemí. Kdyby to bylo možné, tak bychom navrhovali na rozvojovém principu v budoucnu spojit existující českou pomoc pro úzkou spolupráci v oblasti pomoci sluchově postiženým.
Závěrem bych rád zmínil dvě připomínky; Zaprvé, že mému projevu jako přehledu událostí, které se týkají průřezových témat, které by nestačila ani mně alokovaná hodina, a proto jsem kvůli omezení časovým limitem nešel u jednotlivých témat do hloubky. Samozřejmě, že nepřestaneme a budeme pokračovat v práci se státními institucemi i s nevládními organizacemi neslyšících v zahraničí. Zadruhé mi dovolte, pane diplomate Bondy, abych Vám poděkoval za projekt získaný v letošním roce, v rámci kterého budeme koordinovat dvoudenní akci, a to velmi důležitou výzvu k partnerům ohledně udržitelného rozvoje po skončení Rozvojových cílů tisíciletí v roce 2015.
Děkuji za pozornost.
Roman Lupoměský